Školka v přírodě - středa 1.6.

Haló, haló, hlásí se školka v přírodě - den třetí - středa 1.6.2016  - je Den dětí

Tak máme za sebou další den a druhou noc. Děti spaly klidně a některé zařezávali jako pilky a kupodivu nikdo, po večerní hlášce, ručník nepovléknul, ale všem vysel na ramínku - tady nejsou totiž háčky, proto ručníky věšíme na šatní ramínka.
       Ve tři ráno v budově u Sluníček všechny učitelky vzbudily výkřiky, pohotově jsme všechny přiběhly k pokoji, s děsem v očích, co se děje - a to naší Kačence se zdál sen a hlasitě si ho komentovala. Oddychly jsme si a šly jsme se dospat.
       Tento den se nám velmi povedl a byl naplánovaný tak,aby jsme oslavili i Den dětí a dokonce i počasí chtělo dětem udělat radost a skoro celý den na nás svítilo sluníčko
       Dopoledne jsme už vyrazili v devět hodin. Sluníčka měla pro Ptáčata přichystanou stopovanou s hledáním pokladu. Úkoly byly těžké, ale ptáčátkové děti jsou chytré a vše splnily. Sluníčka si raději každý úkol zkusila vyřešit také, aby se při cestě a věšení fáborků nenudila. Po 4. úkolu jsme si odpočinuli na louce, snědli mandarinku a trochu pomlsali a když jsme si balili batůžky, zůstal na zemi papírový kapesníček. Hned jsme se dětí ptaly, kdo ho tam nechal a jelikož tam kousek od něj seděl Jáchymek a asi si myslel, že tato otázka patří jemu, hbitě odpověděl: " To není můj kapesník, já si ho očmuchal a já to poznám, můj opravdu není".
      Při značení cesty fáborkami jsme šli dál přes louku a Danča zakopla o Martínka, který měl na sobě zelené holinky a zelenou mikinu a povídá mu:" Ty jsi celej zelenej, že tě v té trávě ani nevidím".
       Poklad jsme schovali kousek od pedzionu, do bedny na venkovní hračky.
U každé stopované děti hledají nejen poklad, ale i děti, které poklad ukrývají. Danča vymyslela pořádnou legraci. Na hřišti, kousek od té bedny, byl vyfouklý velký skákací hrad z gumy a tak jí napadlo, že se všichni oblečeme do pláštěnek, lehneme si těsně kolem toho splasklého hradu a splyneme s ním. Povedlo se, Ptáčata našla jen naše batůžky a teprve po chvíli objevily Sluníčka - koukněte na fotky - Sluníčka u toho hradu nejsou skoro vidět.
      K obědu jsme měli krupicovou polévku s vejcem a šťavnatý holandský řízek s bramborovou kaší a hlávkovým salátem - zmizel z talířů jedna, dvě.
     Po obědě jsme si moc neodpočinuli, protože jsme se rozhodli, že se půjdeme veselit na Veselý kopec.Vyrazili jsme už  po jedné hodině. Cestou jsme předali zdejšímu hospodáři nasbíraný suchý chleba - byly toho dva pytle - a ten nás pustil  přes své louky, tím jsme si cestu zkrátili o dobrou hodinku. Prošmejdili jsme každý zdejší domek, povyprávěli si, jak žily naše prababičky a hajdy zpět. Hajdy zpět šla ale jen Sluníčka, to Ptáčata načapala paní ředitelka, no hádejte kde!!!!!!!
Představte si, že Ptáčata i se Silvinkou,Ivčou a Ivou, seděli v místní veselokopecké HOSPODĚ - stavili se tam prý jen na pipipipipi..... - limonádu, aby nabraly energii pro zpáteční cestu.
    Do penzionu jsme dorazili těsně před šestou večer, nohy jsme měli ušmajdané a hlavně jsme měli pořádný hlad. K večeři bylo rizoto se sýrem a okurkou. Po večeři jsme si u zdejšího klavíru zazpívali oblíbené písničky a každý si vybral nanuka. Výběr měly děti z pěti druhů. Někdo věděl hned jaký chce, někdo přemýšlel, který je asi nejlepší, ale každému moc chutnal.
     Jelikož jsme byli všichni utahaní jako koťata, ožbruchli jsme se, přečetli pohledy a zalezli pod peřinu.
Dobrou noc a ať nás komáři neštípají celou noc.

Poslední hláška dnešního dne - "Děti, vlezte pod pyžama a spát." 
Zdraví Vás Vaše paní učitelky - Iva, Ivča, Silvinka, Danča, Monika a Šárka.

PS fotky z dnešního dne snad ještě zvládnem nahrát a ráno najdete spící Sluníčka. - smajlík, smajlík, smajlík
PS č.2 - omlouvám se za pozdní zprávy, ale zmrznul mi počítač a vše se mi vymazalo, ale nevím proč to udělal - je tady teplo, já bych do toho tří.......skla - ŠF