Haló, haló, hlásí se školka v přírodě - úterý

Haló, haló, hlásí se školka v přírodě – den druhý – úterý- 16.6.2015

Noc proběhla v pohodě, děti spaly jako špalci, až do 7 – 7,30. Největší spáč byl Honzík Klusáček, tomu se z pelíšku nechtělo vůbec.
Ráno se na nás do oken smálo sluníčko a my jsme se smáli na něj a těšili jsme se, že bude další krásný den, plný zážitků a legrace.
Posilnili jsme se snídaní, kde jsme si mohli vybrat, na co máme chuť, nebyly to švédské stoly, ale křupavá houska s máslem, sýrem nebo medem a marmeládou, byla výborná. Někdo si dal müsli s mlékem, někdo si udělal křupavý toust a někdo si namazal chleba se šunkovou pomazánkou.
Na dnešní den jsme měly pro děti připravenou hru „Cesta za pokladem krále Immanuela“. Dopoledne chystala cestu za pokladem Ptáčata pro Sluníčka a odpoledne naopak. V průběhu cesty jsme plnili úkoly s pohádkovou tématikou.
Obě třídy se snažily tu druhou na něčem nachytat, nejen otázkami, ale i při schovávání pokladu a hledání dětí navzájem, na závěr hra, v jejich úkrytech. Ptáčata lákala Sluníčka slovy:„ Sluníčka, kde jste, máme pro vás zmrzlinu“ nebo:“ Sluníčka, našly jsme poklad, a když se neukážete, tak ho sníme“. Ale nikdo z dětí se nenechal zlákat a poctivě držely za jeden provoz a partu nezradily.
Poklad byl báječný, i když Honzík se divil, že tolik zlata přece nemůžeme sehnat – celý jsme ho snědli a byl sladký.
Pomalu jsme se vraceli zpět do penzionu a cestou jsme sbírali další bylinky, tentokrát jsme si chtěli udělat čaj z listí maliníku, ostružiníku, borůvčí a mladých výhonků smrčku. Čajík byl zase dobrý, někomu chutnal, někdo zkoumal neznámé chutě, někdo si přidal i třikrát.
Na oběd nás zase čekalo překvapení – paní kuchařky se asi rozhodly, že nebudou respektovat naplánovaný jídelníček a to proto, abychom asi byli vždy překvapeni a uvařily nám smažený sýr s bramborem a okurkový salát a tento oběd měl být až v pátek a to by se nám nelíbilo, odjed bez výletu na Veselý kopec a bez očekávaného karnevalu, to bychom nechtěli. Holt, život míní, paní kuchařky mění.
Po obědě jsem si šli odpočinout, tentokrát i paní učitelky z Ptáčat si daly / na střídačku/ 15 minutového „šlofíka“.
Po poledním klidu se zase jedlo – tentokrát to byla buchta s meruňkami a drobenkou – ta byla, pekáče jen mizely, ani jsme si jí nedali na talířky, ale rovnou jí jedli z pekáče. Honzík Kulíšek nás po snědení poučil, že to nebyla buchta, ale domácí moučník. PS – rádi přijdeme všichni ke Kulíškům na jejich domácí moučníky …….
Po svačině hledaly poklad zase pro změnu Ptáčata a Sluníčka poctivě značila fáborkami cestu a kladly jednu překážku za druhou, ale Ptáčata našla poklad taky a celý jsme ho zase snědli.
Cesta zpět vedla přes les, kde děti hledali pro změnu listí z jahodníku, z kterých jsme vařili po večeři další čajík – zase měl jinou chuť.
Po cestě jsme narazili na zaječí šťovík a děti ho nesly paní učitelce Ivče na ochutnání a zezadu se ozvalo:“ Pozor, aby nám paní učitelka nevzala do zaječí!!“
Po příchodu k penzionu jsme se rozhodli uspořádat disco, jelikož Vaše děti jsou k neutahání – nejvíc si to užívaly ale paní učitelky Danča a Žanda, rozjely to a děti s nimi. Stelinka pronesla krásnou myšlenku:“ Tady je to tak krásný. Já bych tady chtěla být pořád, škoda, že dnešek není včerek“.
Škoda, že se mi nepodařilo stáhnout disco video, to byste koukali, ale my/já/ se to naučíme a dodatečně ho na stránky přidáme.
K večeři nás čekaly francouzské brambory s okurkou – přišly zase k chuti.
Večerní očista se povedla- všechny děti jsou umyté, namazané a už spí – zítra budete mít nahrané fotky, jak se jím spí bez Vás, maminek – sladce, ale sní se jím jen o Vás.

PS
Děti chodí pravidelně na velkou stranu, zpravidla v lese, ale utíráme jim zadečky vlhčenými ubrousky, smrkové větvičky nepoužíváme!!????

Tak zase zítra – vaše paní učitelky