12.6.2014 - Zážitky ze školky v přírodě - den čtvrtý

Haló, haló, hlásí se školka v přírodě. Dnes je 12.6 - čtvrtek a před námi je poslední den, který prožijeme celý jen spolu - my paní učitelky a děti.

V noci asi pršelo, my jsme to ale neslyšely, protože jsme všichni spaly jako " zabití", i paní učitelky. Ani se nám nechtělo ráno z postýlek. Děti spaly skoro až do 7,45.

PS - Jak tak přemýšlíme, kdybychom tady byly ještě pár ní, budeme spát možná až do oběda. Asi je to tím, že každý den jsme pořád něco podnikaly a to jednoho fakt zmůže.

Ráno jsme se probudily do nového dne, ale bez sluníčka, ale s vlahým vánkem od rybníka a počasí nám tak naznačilo, že je nejideálnější den na malý výlet, ale to jsme si jen myslely, že bude malý.

K snídani jsme si opět vybíraly ze stejné nabídky jako předcházející dny, ale trochu jsme to vylepšily - do musli s mlékem jsme si nalévaly medík - to vám byla dobrotka.

Trochu jsme záviděly - my paní učitelky - když u vedlejšího stolu chystali číšníci snídaní pro hosty z Holanska - ta opečená slaninka a míchaná vajíčka, ta by bodla, ale co, třeba by nás po tomto jídle bolelo v břiše, tak jsme to bolení břicha nechaly pro jiné.

V 9,00 jsme s batůžky na zádech, pláštěnkami a pitíčkem vyrazily směr Veselý kopec. Děti z Ptáčat, jelikož jich je pouze 14, vyrazily dříve a my děti ze Sluníček /23/ o půl hodinky déle. Znáte to- tříčlenná rodina se spakuje jedna dvě, ale když vás je třeba v rodině víc - jede s vámi babička, děda, teta a strýc a všechny jejich děti, tak se balíte na výlet neuvěřitelně dlouho.

Ještě, že se před každým odchodem z budovy přepočítáváme, protože samozřejmě vždy někdo chybí. Tentokrát jsme málem zapomněly na naše dvě blondýnky - Sárinku a Adélku - holky jedny - zavřely se do pokoje a ani nevěděly , že odcházíme.

Cestu na Veselý kopec jsme od loňské školky v přírodě měly, my paní učitelky znát, ale víte jak to je, za rok na poli roste jiný druh plodiny a hned vás to zmátne.Ještě, že existují mobily a my se mohly spolehnout na ostatní, hlavně na Ivu Míčovou.

Spolehlivě jsme přešly les, šly kolem louky s dost vysokou trávou - nevíme proč to nesečou - některé děti nebylo ani vidět - musely jsme jim říci, aby zvedly ruce nad hlavu, aby jsme viděly kdo padá.

Statečně jsme přešly po souvrati, mezi dvěma poli a vyšly opět k dalšímu lesu. Něco ale strašně začalo smrdět a v duchu jsme si říkaly- my paní učitelky - poslední den a my ty děti snad přivezeme od kravinců , do kterých snad děti šláply na zmiňované louce. Smrad se stupňoval - že by to někdo nevydržel a pustil celou snídani do kalhot - omyl.

Cestička podél lesa, mírně do kopečka nám na vrcholku odhalila příčinu. Na vrcholku byl totiž velikánský kopec slámy s močůvkou, prostě vůně vesnice, jak jsme to dětem vysvětlily.Všichni jsme se shodly, že tomuto kopci již jinak neřekneme než kopec "smradlavý".

Cesta dál vedla kolem vesnické osady - Dřevíkov - kde jsme učily ovečky abecedu, ale nějak se nám to nedařilo - jsme špatné učitelky a děti také - ovce prostě jen na nás bečely.

Pak už jsme prošly jenom kolem klád, z mírného kopečka dolů a byly jsme na Veselém kopce.

Prohlédly jsme si obydlí našich prababiček a v některých domcích a místnostech jsme některé paní učitelky s hrůzou zjistily, že jsme také už zralé figurovat ve skanzenu a to když jsme přišly do stavení z let minulého století - to je hrozné slovo - a let padesátých. Iva a Šárka zjistily, že v takové postýlce spaly naše děti, že tuto almaru ještě máme na chalupě po naší mamince. No časem se tam ohlásíme jako rekvizity.

Navštívily jsme domek dráteníka, který nám vysvětlil jak a proč se drátovaly hrnce a dokonce nás naučil i o sobě říkanku.

Paní průvodkyně nám vše tak zajímavě vyprávěla, že jsme zapomněly na čas, no a bylo 12,00.

Rozhodly jsme se, že si zkrátíme cestu,ale to jsme nevěděly co nás čeká.

PS - Pokračování napíšeme ráno - přivstanem si, máme zase smůlu , odpojil se přihlašovací kód v průběhu našeho psaní na web stránky a i když jsme již měly vše napsané, neuložilo se to, ale to vlastně nevadí,vy budete aspoň v napětí, jak to dopadlo - musíme balit je 23,55

Zdravíme a držte nám palce ať dáme do kufrů to, co tam Vašim dětem patří.

Vaše paní učitelky - Šárka, Ivča, Danča, Iva a Dana